↑ Return to Odborné články

Současný stav lesního hospodářství v Pardubickém kraji z pohledu veřejné správy

Povinnosti a práva krajů a krajských úřadů na úseku lesního hospodářství,
vyplývající z platné právní úpravy

Kraj je v evropských zemích i jinde ve světě správním subjektem, který vykonává jednak samosprávu, ale také vymezenou část státní správy. V kontextu snahy o jistou uniikaci
s ostatními evropskými zeměmi má být kraj v podstatě nejdůležitějším správním subjektem.

Základní právní normou, která umožnila vznik krajů, je ústavní zákon č. 347/1997 Sb.
o ustavení vyšších územněsprávních celků, provázený změnou Ústavy ČR. Dále je to pak
zákon, 129/2000 Sb. o krajích, který upravuje postavení kraje a jeho práva, povinnosti a kompetence, jednak v samostatné působnosti a jednak jako orgánu státní správy, tedy v působnosti
přenesené. Mimo toho jsou práva, povinnosti a kompetence kraje dány celou řadou dalších
zákonů.

Povinnosti a práva krajů v samostatné působnosti

V samostatné působnosti vychází práva a povinnosti kraje ve vztahu k lesnímu hospodářství (dále jen LH) a dalším navazujícím odvětvím především z obecných ustanovení
zákona o krajích. Tato práva a povinnosti jsou současně i významným nástrojem regionální
lesnické politiky. Výčet nejdůležitějších z nich, vztahujících se různou mírou k LH a oblastem,
které LH přímo, nebo nepřímo ovlivňuje, je následující:10

  •  kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů (§ 1)
  •  vydává obecně závazné vyhlášky kraje (§ 6 – 8)
  •  ukládá pokuty právnickým i fyzickým osobám (§ 11)
  •  předkládá návrhy zákonů poslanecké sněmovně, návrhy Ústavnímu soudu na zrušení zákonů, schvaluje územně plánovací dokumentaci, koncepci cestovního ruchu a rozpočet kraje (§ 35)
  •  poskytuje dotace právnickým a fyzickým osobám (§ 36)
  •  vyřizuje návrhy připomínky a podněty obcí a právnických osob, vydává nařízení kraje
  • (§ 59).

Program rozvoje Pardubického kraje

Program rozvoje Pardubického kraje je dokumentem se střednědobou platností, kterým
jsou zajištěny hlavní směry sociálněekonomického rozvoje kraje. Je dokumentem velmi kvalitním a profesionálně zpracovaným, o který je možné a také nezbytné opírat hlavní zásady
regionální lesnické politiky. Program obsahuje podrobnou analýzu a je poté strukturován do
sedmi problémových okruhů:

  1. životní prostředí
  2. ekonomický potenciál
  3. technické vybavení a obsluha území
  4. venkovský prostor a zemědělství (lesnictví)
  5. lidské zdroje
  6. činitelé
  7. turistický ruch

Téměř každý z těchto problémových okruhů v sobě zahrnuje vztah k problematice lesního
hospodářství.

Lesnické charakteristiky kraje

Lesy jsou pro kraj důležitým přírodním fenoménem. Jejich výměra je menší oproti ostatním krajům a dosahuje pouze 64 % krajského průměru. Podíl soukromých majetků je vyšší a
dosahuje 122 % krajského průměru. Velmi nevyhovující je vlastnická struktura, kdy plných
73 % vlastníků hospodaří na výměře do 1 ha! Lesy nejsou příliš zatíženy omezeními z titulu
ochrany přírody. Podíl lesů v ZCHÚ dosahuje jen 59 % průměru.

Přijatelná je i míra vlivu škodlivých činitelů, kde kraj dosahuje výrazně podprůměrných
hodnot s výjimkou škod klikorohem borovým, což je způsobeno velkým rozsahem borových
výsadeb. Lesy jsou nadprůměrné svým hospodářským výnosem. Existuje však rezerva
zvýšení ekonomického potenciálu lesů vytvořením společenstevních forem obhospodařování
soukromých lesů malých výměr. Charakter lesů a jejich stav předjímá některé důležité lesopolitické úkoly.

Závěr

Tento příspěvek měl za úkol seznámit se současným stavem lesního hospodářství v kraji
z pohledu veřejné správy a naznačit některé možné směry, kterými se může lesní hospodářství
ubírat. Jak vyplývá z výše uvedeného, mají orgány veřejné správy v některých oblastech lesního
hospodaření nemalé možnosti vývoj LH ovlivnit. Tyto možnosti zatím nejsou příliš využívány.
Se stále se zostřujícím konkurenčním prostředí je využití všech zdrojů napomáhajících lesnickému hospodaření v kraji velmi žádoucí.